Může za to stres! Co nám leží v žaludku a proč nám puká srdce?

Stres je slovo, které dnes skloňujeme ve všech pádech a klademe mu za vinu nejrůznější onemocnění, chřipkou počínaje, rakovinou konče. Jakmile vyšetření neprokáže žádnou chorobu, dostanou naše problémy nálepku psychosomatické. I za nimi se může skrývat stres.

Na první pohled to vypadá, že stres je vynález moderní doby a bezprostředně souvisí s výdobytky naší civilizace a životním stylem, který s sebou přináší. Není to tak úplně pravda. Potíže vyvolané stresem znali už naši předkové – jenže je nazývali jinak. A uměli je velmi trefně pojmenovat, ostatně i my jsme toto dědictví převzali a dodnes své problémy označujeme například slovním spojením „mám toho plné zuby“ nebo „jde mi z toho hlava kolem…“

Lékaři se shodují, že až 70 % onemocnění má na svědomí psychika. Trápení, nespokojenost nebo strach jsou pro organismus natolik zatěžující, že se s nimi naše tělo nedokáže vyrovnat jinak než odstartováním fyzických potíží. Ty jsou pro nás varováním, že „duše“ volá o pomoc.

Mám toho plné zuby

Tak třeba zuby. Ty dovedou svému majiteli pořádně zatopit. A to nemluvím o zanedbaném chrupu plném kazů, ale o docela zdravých zubech, které začnou jakoby z ničeho nic bolet. Jdeme k zubaři, ale ten neshledá žádný problém. Pošle nás na rentgen nebo na CT, protože zuby nás bez ohledu na výsledky prohlídky stále bolí, ale všechno je opět OK. Začneme si připadat jako simulantky či dokonce hysterky. Zubař je z nás nešťastný, rád by pomohl, ale kde není kaz, tam se zubař „nechytá“! „Nemůžete to mít ze stresu? Nestává se vám, že v noci skřípete zuby?“ zeptá se nakonec.

No jo, někdy asi skřípu, uvědomíte si, protože se ráno probouzíte s pevně sevřenou čelistí, až vás z toho bolí čelistní kloub. Máte něčeho „plné zuby“, nejspíš dokonce tušíte čeho, jen si to pořádně nechcete přiznat. Jinak byste musela svůj problém začít řešit, a to s sebou přináší spoustu dalších komplikací. Oznámit šéfové nebo šéfovi, že už máte té jeho šikany dost (plné zuby) a musíte si o problému promluvit. Možná pak budete muset změnit zaměstnání, ale na druhou stranu tím vyřešíte svůj zdravotní problém. Ostatně noční zatínaní zubů a skřípaní má dokonce svůj odborný název – bruxismus – a časem může vést i vážnému poškození chrupu. „Plné zuby“ můžete mít i partnera, neustálých výčitek rodičů, dojíždění do práce atd.

Bolesti se zpočátku objevují jen občas, pak čím dál tím častěji a člověk neví, co se děje. Bolí ho hlava, svaly před ušima, má křeče v lícním a šíjovém svalstvu. Má potíže při kousání, a dokonce i při mluvení.

„Začalo to před dvěma lety,“ vzpomíná Alena z Prahy. „Napřed jako křeč, která mi sevřela celou dolní polovinu obličeje. Nemohla jsem se ani usmát. V noci jsem zatínala zuby a ráno nemohla pomalu ani otevřít ústa.“

Vypravila se na stomatologii, kde ji poslali na masáže a elektroléčbu. Naučili ji několik relaxačních cviků, ale pomohly jen dočasně. Zubař ji nakonec poslal na psychiatrii, usoudil, že bolesti jsou psychického původu a může za to stres. Ani psychofarmaka však nepomohla, protože neustálým zatínáním a skřípáním zubů už došlo k mechanickému poškození čelistního kloubu. Alena se nakonec obrátila o pomoc na oddělení chirurgie hlavy a krku v pražské nemocnici na Homolce. „Chodila jsem na výplachy kloubu, do něhož mi pak injekcemi zaváděli léky. Pomohlo mi to.“

„Psychika zde hraje významnou roli, zejména dlouhotrvající stres,“ říká primář oddělení ORL v nemocnici na Homolce MUDr. Jan Paska. „Ženy trpí onemocněním čelistního kloubu častěji než muži. Například po porodu se rozvolňují hormonální vaziva, ale důvodů může být mnoho.“

Jde mi z toho hlava kolem

Bolesti hlavy mají různou intenzitu. Můžou být dokonce tak úporné, že pomáhá jedině absolutní klid a zatažené záclony. Mluvíme o migréně, která byla neprávem přisuzovaná neurotickým paničkám v domácnosti. Migrénami však zdaleka netrpí jen ženy, jde totiž o geneticky podmíněnou nemoc, která se dědí křížem, tedy z otce na dceru a z matky na syna. Spouštěcích mechanismů je více a jedním z nejčastějších je stres. Migrénu však vyvolávají i hormonální změny, výkyvy počasí, nedostatek spánku, velká námaha (duševní i fyzická), špatná životospráva a alkohol. Ojediněle se může objevit i jako alergická reakce na některou potravinu, například čokoládu, sýry nebo citrusové plody.

Migréna může být spojena i se závratěmi, ale není to pravidlo. Závratě se objevují také v souvislosti s onemocněním krční páteře, a na místě je tedy vždy odborné vyšetření. Naštěstí existuje celá řada účinných léků a relaxačních cvičení, ta by nás však měl naučit zkušený terapeut. Samoléčba bez odborného vedení by mám mohla víc uškodit než prospět.

Mám já to s nimi kříž…

Pokud budete v tomto výroku, vyjadřujícím velkou starost, hledat čistě náboženský podtext, mýlíte se. Nejde ani tak o „kříž“ v pravém smyslu slova, jako o bolesti zad v křížové oblasti, které se můžou objevit v souvislosti se stresem, úzkostí a obavami o naše nejbližší. Páteř začne, řečeno jazykem odborníků, „somatizovat“ neboli oznamovat existenci problému bolestí.

Záda nás samozřejmě můžou bolet i z jiných důvodů, častou příčinou je špatné držení těla, nošení nesprávné obuvi, vysedávání u počítače, nedostatek pohybu... Pokud ale odborník neshledá na naší páteři žádné patologické změny, je třeba se zamyslet nad způsobem života, citových problémech i hodnotovém žebříčku. Možná že vás záda upozorňují, že být workholik je sice módní, nikoliv však zdraví prospěšná záležitost…

Leží mi to v žaludku

Úzkost a strach se rády usazují v trávicím traktu, to poznal každý z nás na vlastním „žaludku“ přinejmenším jednou v životě. Ve zkouškovém období na škole, při přijímacím pohovoru v zaměstnání, před důležitou schůzkou. V oblasti žaludku se nám všechno sevře, nemůžeme pozřít ani sousto a někdy je nám na zvracení nebo dostaneme průjem. U citlivějších lidí se může rozvinout takzvaná žaludeční neuróza, označovaná odborníky jako žaludeční dyspepsie nebo dráždivý tračník. Je to funkční porucha, dotyčný orgán je v pořádku, vyšetření nic neukazují, nicméně potíže trvají. Nepomůže-li úprava jídelníčku, je nezbytné změnit celý životní styl, protože jinak máme nakročeno k tomu, abychom si vypěstovali žaludeční vředy. Ty totiž nevznikají jen samotným působením Helikobakteru pylori, který vyvolává zánět žaludeční sliznice. Kromě této bakterie může za vznik zánětu také stres, nervozita, konzumace kořeněných jídel, kouření a holdování alkoholu. Neléčený vřed znamená velký problém, někdy dochází k protržení žaludeční stěny a nebezpečnému zánětu pobřišnice. Všechny komplikace znamenají velké riziko a můžou končit dokonce smrtí.

Pukne mi z toho srdce

„Ach matičko, muka, muka, pro děťátko srdce puká,“ hořekuje mladá žena v Erbenově básni Vodník. Srdce ale jen tak nepukne, je to velmi silný sval a k tomu, aby člověk dostal nefalšovaný infarkt, je zapotřebí více faktorů, přičemž ztráta milovaného člověka může, ale vůbec nemusí být jedním z nich. Jako příznaky infarktu se nám laikům může jevit i bušení srdce, pocity příliš rychlé či naopak pomalé srdeční akce, přeskakování srdečního rytmu, píchání nebo tlak v oblasti srdce.

Naše srdce je nepřetržitě pracující a výkonná pumpa, která citlivě reaguje na různé psychické problémy. Srdce nás „bolí“, hlavně jsou-li ohroženi naši blízcí, právě proto je odnepaměti spojováno s láskou. Pokud jsou naše emoce radostné, vnímáme i bušení srdce jako pozitivní pocit, zkrátka srdce se nám „radostí rozbuší“, zatímco při negativních vjemech „puká“. Pro náš srdcebol mají lékaři název neurocirkulační astenie. Což, uznejte, nezní vůbec poeticky a málokterého básníka by v souvislosti s ním napadl lehce znějící verš.

Jsem na něj alergická!

Vlivem životního prostředí, stravy s vysokým obsahem chemikálií, ale i nadměrnou čistotou vznikají nejrůznější alergie. Můžou se projevovat kožními vyrážkami, ale také dušností, bolestmi hlavy, otoky. Nicméně opravdu můžeme mít na někoho alergii, a to především na sexuálního partnera. Na jeho sperma, a dokonce i pot. A je to bohužel nepřekonatelný problém, na který nezabírají žádné léky, tím jediným je změna partnera. Průšvih, pokud máme alergii na člověka, s nímž si opravdu rozumíme a nechceme o něj přijít. I kdybychom překonaly překážku ve formě pupínků, stěží s takovým mužem otěhotníme, protože jeho spermie budou zavražděny dřív, než se dostanou ke kýženému cíli. Procento takových případů není naštěstí nijak vysoké, takže pokud vám po milování naskáčou pupínky, nemusíte hned panikařit a svému drahému balit kufry. Třeba jste alergická jen na jeho deodorant nebo vodu po holení. Poraďte mu, ať vyzkouší jinou značku.

„Alergie“ na šéfa nebo na kolegy se projevuje spíš úzkostí a nechutí (začnete somatizovat bušením srdce, svíráním žaludku atd.) a lze ji vyřešit změnou zaměstnání. Ani „alergie na práci“ však nemusí být vnímána jen v přeneseném smyslu slova. Zejména v dnešní době, kdy jsou v módě pracoviště v podobě „skleněných pekel“, se rozmohly alergie na klimatizaci. Tou se šíří nejen viry, ale i nebezpečné plísně – hlavní původci alergií. A dejte na doporučení lékařů a často a dobře větrejte, když nemůžete otevřít okna!

Už má zase „krámy“

I když to zní ošklivě, slýcháme to častěji, než je nám příjemné. Nelichotivé označení problémů spojených s menstruací si my ženy určitě nezasloužíme. Změny nálady se dostavují zejména krátce před menstruací a vůbec za ně nemůžeme. To by si mělo naše okolí a zejména muži uvědomit.

Někteří odborníci se domnívají, že premenstruální syndrom (PMS) může pocházet z nerovnováhy ženských hormonů estrogenu a progesteronu, ke které dochází v druhé polovině menstruačního cyklu, tedy po ovulaci. Nadbytek estrogenu a zároveň nedostatek progesteronu může podle nich způsobit změny rovnováhy chemických látek v mozku. To pak ovlivňuje náladu, ale také vnímání bolesti. Nerovnováha je rovněž spojena se zvýšenými hodnotami hormonu prolaktinu, který způsobuje například bolest a citlivost prsů. Tuto teorii podporuje fakt, že některým ženám syndrom zmizí poté, co jim lékař předepsal vhodnou hormonální antikoncepci.

Podle jiné teorie jsou příznaky premenstruačního syndromu působeny nízkými hodnotami hormonu serotoninu, který zprostředkuje přenos signálů mezi mozkovými buňkami a má „na starosti“ naši náladu. Nízká hladina tohoto hormonu způsobuje depresivní stavy a některé ženy uvádějí, že se jejich příznaky upravují, je-li léčení zaměřeno právě na úpravu hladiny tohoto hormonu.

PMS postihuje téměř třetinu žen a některé z nich (hovoří se o čísle mezi pěti až deseti procenty) ovlivňuje natolik, že jsou omezeny v práci i v běžném životě. Objevuje se většinou pět dní před menstruací a nejhůř jsou na tom ženy do pětadvaceti let, až 60 % z nich musí vyhledat lékařskou pomoc. Silný PMS může vzniknout právě v důsledku psychického napětí, stresu a duševní disharmonie, kdy prudce klesá hladina serotoninu.

Důležitá je v těchto dnech životospráva. Proto by se ženy měly soustředit na to, aby do svého organismu vpravily dostatečné množství tekutin, které obsahují zejména hořčík, a v období PMS se vyvarovat pití množství kávy a alkoholu. Tyto nápoje z těla odstraňují právě tento prvek, který je důležitý pro posílení imunitního systému, potlačuje stresové a depresivní stavy, napomáhá oběhovému systému a mimo jiné je potřebný pro uvolňování energie z glukózy. Chcete-li ale užívat hořčík formou tablet, poraďte se raději se svým lékařem. I tady totiž platí, že všeho moc škodí.

Já se z toho zblázním!

Z problémů, kterým čelíme, se rozhodně zbláznit nemusíme, i když si tuhle větu mnohdy nedokážeme odpustit i kvůli „prkotinám“. Nicméně fobii si vypěstovat můžeme a právě nejrůznější fobie – vůlí neovladatelné panické strachy – jsou odborníky považovány za budoucí metlu lidstva. V moderním světě jich totiž přibývá. Strach z velkých prostor (agorafobie), uzavřených prostor (klaustrofobie) či pavouků (arachnofobie) patří k těm nejznámějším. Moderní doba s sebou přinesla strach z létání, z jízdy metrem, a dokonce z moderních technologií, jako jsou počítače nebo mobilní telefony. Celkem je popsáno asi 200 druhů fobií, jedna z nejkurióznějších je třeba strach z knoflíků. Fobie se projevují nepřekonatelnou úzkostí a lze se jich zbavit jen s odbornou pomocí, jejíž součástí je kromě léků, které dokážou úzkost odstranit, také psychoterapie.

Podle některých prognóz budou fobie v následujícím desetiletí stejně častým onemocněním jako nádorové bujení. Psychiatři se tak můžou těšit na záplavu pacientů, ostatně už teď mají s těmi, kteří trpí psychosomatickými problémy, plné ruce práce.

Prevence nemocí ze stresu

+ zdravý pohyb, pobyt v přírodě

+ změna životního stylu

+ pořádek v hlavě – změna myšlení a hodnotového žebříčku

+ společnost rodiny a přátel

+ pěstování koníčků

+ životospráva s dostatkem vitaminů a minerálů

Nejčastější psychosomatická onemocnění

• chronické bolesti (hlavy, břicha, zad či kloubů)

• chronická únava

• neurologické problémy

• gynekologické obtíže (např. silný premenstruační syndrom)