Možná máte pejska nebo o něm uvažujete. Psí kamarád je poklad, který vás kromě jiného každý den spolehlivě vytáhne ven. Co když ale ani vás, ani jeho už pravidelné kolečko v parku nebaví? Zkuste agility – spoustu pohybu a zábavy si užijete oba dva!
Agility (z anglického „hbitost, obratnost“) je jakýsi „parkur“ pro psy – skáčou přes překážky, běhají slalom mezi tyčkami, přebíhají po kladinách a houpačkách, prolézají tunýlky. Ale nejen oni – páníčci a paničky se pěkně prohánějí s nimi. Při agility jste nerozlučný tým. V Čechách se tato zajímavá sportovní disciplína ujala před patnácti lety a dnes je tak rozvinutá, že možnost trénovat i závodit najdete téměř v každém větším městě.
Agility se můžete věnovat čistě rekreačně, nebo soutěžit, a to s velkým vlčákem, malinkým bišonkem i veselým voříškem! V tomto sportu otevřeném všem psům i lidem bez rozdílu se dokonce pořádají mistrovství republiky, Evropy i celého světa.
Od útulku k mistrovství světa
Fenku Dixi si Eva Bukričová vzala z útulku v Tróji. Šla tam původně jen na obhlídku, ale když její roční synek objal opuštěné štěně kolem krku, už s nimi odjelo domů. S touto kříženkou německého ovčáka a kolie za pár let vyhrály mistrovství světa agility ve družstvech a získaly třetí místo v jednotlivcích. „Agility jsme začaly trénovat v roce 1996. Na mateřské dovolené to bylo moc příjemné zpestření a díky skvělým instruktorkám jsme byli brzy schopné i soutěžit,“ vzpomíná Eva Bukričová.
Dnes je čtrnáctiletá Dixi zasloužilou babičkou a závodí jen občas, pro radost. Už není tak rychlá, ale bystrá hlava je nakonec důležitější. Eva Bukričová dnes předává svoje bohaté zkušenosti dál – na cvičišti v Praze Komořanech a v Masečíně (v rámci Kynologického klubu Komořany) pořádá kurzy agility, v létě pak „psí“ tábory pro rodiče i děti – zkrátka pro celé smečky. Ta její nyní čítá čtyři psy, tři děti a manžela, bez jehož podpory a pochopení, jak sama říká, by tohle všechno nikdy nemohla dělat.
Vy a pes – jeden tým
„Před začátkem tréninku agility musí pes umět základní povely – přijít na zavolání, počkat tam, kde má,“ upozorňuje Eva Bukričová. To je samozřejmě důležité i v každodenním životě. Správná výchova psa není úplně jednoduchá a často dochází k nedorozuměním, kdy se pes cítí být spíše vůdcem smečky než jejím posledním členem. Vznikají tak nepříjemnosti, psa navíc tíží pocit, že se musí o všechny postarat.
Být poslední, a tudíž bez zodpovědnosti je naopak pohoda. Možná se vám to zdá přehnané, ale dávné zásady vlčí smečky si pes opravdu přenáší i do té lidské. Podřízený například chodí do dveří až po vůdci smečky, jí až po něm a podobně. Respektovat musí i malé děti.
„S agility se většinou začíná, když je psovi rok či více. My ale pořádáme kurzy i pro štěňata, což je samozřejmě taková škola hrou, plně přizpůsobená jejich věku,“ říká Eva Bukričová. Odrostlejší psí výrostky pak náramně baví i skákání přes překážky, které jsou samozřejmě nižší než pro dospělé psy.
„Tréninky pro začátečníky probíhají obvykle jednou či dvakrát týdně po hodině – delší dobu psi neudrží pozornost a cvičení už je nebaví. A otrávit je, to je konec jejich sportovní kariéry,“ upozorňuje zkušená instruktorka agility. Pejsci musí trénovat opravdu rádi, zrovna tak jako jejich páníčci. Potřebují samozřejmě i dobrou motivaci a odměnu – chutný (ale zdravý) pamlsek, hračku. A nadšenou pochvalu za každý, byť malinký pokrok.
„Po šesti lekcích psi většinou vědí, co se po nich chce a hravě zdolávají překážky – na rozdíl od svých pánů, kteří je často jen pletou a zdržují je,“ směje se Eva Bukričová. Se svým psem samozřejmě musíte být sehraný tým – a právě to je na agility krásné. Podmínkou je naprostá vzájemná důvěra. Platí také to, že psí mistr světa v agility by s nezkušeným člověkem nezvládnul žádnou trať, a totéž naopak – pes i člověk jsou v tomto sportu zkrátka stejně důležití.
Ženský a psí sport
Na cvičišti i na závodech potkáte naprostou většinu týmů ve složení žena-pes. Mužů je v tomto sportu mnohem méně. Pro ženy je zkrátka ideálním zpestřením všedních dní, zrovna tak jako pro jejich psího kamaráda či kamarádku. Jedním z dalších důvodů může být i to, že paničky ze sebe ochotněji dělají „šašky“. Dobrý psovod musí psa umět nadchnout a pro to se trochu cirkusáctví hodí. Vyhrává ten, kdo svého psa přesvědčí, že neexistuje lepší zábava nežli agility. Když ale agility „chytne“ muže, už mu většinou zůstávají věrní a bývají rovněž velmi úspěšní.
Jak se závodí ve hbitosti a obratnosti?
Závody jsou dobrou motivací a příjemnou společenskou událostí. V Čechách jich dnes probíhá pravidelně kolem třiceti. Týmy pes-člověk sbírají body jednak za bezchybné zdolání překážek a jednak za čas, za který určenou trasu překonají od startu do cíle. Soutěží se jak v jednotlivcích (respektive dvoučlenných týmech), tak v družstvech.
Proč vyzkoušet agility?
Na hodinu zapomenete na vše, budete se věnovat jenom svému psovi a vaší společné sportovní zábavě. Oba procvičíte nejen své fyzické, ale i mentální schopnosti. Při současném omezeném množství parků, kde můžete psa nechat odpoledne proběhnout, máte vždy jisté místo, kde se spolu pořádně protáhnete. Na začátku hodiny by navíc psi měli dostat i chvilku volnosti, aby se seznámili navzájem – agility, to je mimo jiné lidská i psí společenská záležitost. Trénuje se a závodí za každého počasí, v zimě jsou někde k dispozici i pro agility vhodné haly.
Která plemena se na agility hodí?
Skvělé je to, že skoro všechna. Některá jsou tradičně uznávána jako nejšikovnější – šeltie, border kolie, pudlové, belgičtí ovčáci, čistokrevní voříšci –, z agility se ale raduje (a vítězí) i řada dalších plemen. Na závodech neuvidíte snad jen velmi těžké rasy, jako jsou bernardýni, novofoundlanďani či bernští salašničtí psi. Skok přes překážky pro ně opravdu není to pravé ořechové.
Na všech soutěžích společně závodí čistokrevní psi i voříšci. Pouze mistrovství světa mají oddělená. Zasvěcení to vysvětlují tak, že proti křížencům, zvláště těch nejúspěšnějších plemen, by „papíroví“ psi měli velmi těžkou pozici. Voříšci zkrátka bývají náramně chytří a šikovní.
Na ohromnou rozmanitost psích plemen co do výšky je samozřejmě v pravidlech agility myšleno. Dříve se soutěžilo ve dvou velikostních kategoriích, dnes se psi dělí dokonce na tři – malí, střední a velcí –, podle přesné výšky v kohoutku.
Zásady agility
Agility má svoje pravidla: například ten, kdo by se psem hrubě zacházel či mu nadával, je okamžitě vyloučen. Ani tresty na cvičiště nepatří – agility má být pro psa zábavou a každý dobrý pán jej dovede motivovat pozitivně. Psovod si musí uvědomovat, že pokud pes udělá chybu, je to obvykle kvůli němu samotnému – špatně mu dal povel nebo ukázal, nevhodně pohnul tělem. Roli hrají i zdánlivé maličkosti – psa může rušit a mást vlající oblečení nebo mimoděčný pohyb ruky, když si chcete třeba upravit vlasy. Boty musí zvládnout prudké pohyby a zatáčky i na kluzké trávě – zatímco pes stěží upadne, vy snadno. Mezi nejosvědčenější obuv proto patří fotbalové kopačky.
Samozřejmé je psy nepřetěžovat, brát ohled na jejich fyzické předpoklady a cvičit s nimi, pouze pokud jsou absolutně zdraví. Například psi, kteří se pravidelně účastní vrcholových soutěží, potřebují také péči jako vrcholoví sportovci – například speciální výživu s doplňky na ochranu kloubů.
Jak začít?
Na stránkách Českého klubu agility, který sdružuje cvičiště, instruktory a kynologické kluby pořádající agility, organizuje závody a nominuje týmy na mezinárodní soutěže, najdete nabídku kurzů nejblíže svému bydlišti. Kromě pravidelných hodin se pak můžete zúčastnit i intenzivních výcvikových táborů, které probíhají obvykle v létě. Pokud chcete zapojit celou rodinu, vyberte si tábor všestranněji zaměřený – například na táborech pořádaných Evou Bukričovou je připraven i bohatý program pro děti na téma pohádek.
Trénovat, alespoň částečně, můžete samozřejmě i doma na zahradě, pokud připravíte odpovídající a bezpečné (stabilní apod.) překážky. Ale ze začátku potřebujete vedení a dobrou radu, dostanete také zpětnou vazbu, když vaše snažení na dráze někdo zkušený sleduje. To ovšem není jediný důvod, proč se lidé a psi na trénincích agility tak rádi scházejí – společně je to jednoduše mnohem lepší zábava!
Kontakty:
www.klubagility.cz (v sekci Agility – „Kde můžete trénovat“ najdete seznam všech cvičišť a kynologických klubů v rámci republiky)
Text: Jana Martinková, Foto: Profimedia.cz
