Nesezdaných párů, které spolu více či méně žijí, přibývá. Každý bydlí ve svém, vídají se podle chuti a času. Pro tento fenomén, který se šíří světem jako nákaza, neexistuje v češtině ani adekvátní výraz. Říká se mu „po anglicku“ mingle.

 

Budete-li slovo mingle hledat na českých internetových stránkách, nejspíš na vás vyskočí „digitální odměrka“, „nádoba s miskou“ nebo „název kapely, prezentující vlastní tvorbu“. Taky ale hotel v Hongkongu a dodavatel teploměrů. Pak narazíte na anglické slovíčko mingle, které znamená „družit se, vmísit se mezi hosty, pohybovat se ve společnosti“. A nakonec se vás vyhledávač zeptá, zda náhodou nehledáte slovo „single“. Sice ho nehledáte, ale ze zvědavosti kliknete, že ano. Hurá, slovo single už se v našem slovníku zabydlelo. Je to osoba, „která z různých důvodů, ať již dobrovolně či nedobrovolně, volí nebo je donucena okolnostmi žít život o samotě, tedy bez partnera. Do této kategorie spadají relativně mladí lidé ve věku 25 až 40 let, kteří se rozhodli žít po delší dobu bez partnera proto, aby mohli rozvíjet jiné než rodinné životní strategie. Čeština zatím pro anglický termín singles nemá odpovídající český ekvivalent, dal by se přeložit jako nezadaní nebo bydlící sami. Sociolog Možný užívá termín „dobrovolná ne-párovost“. Tolik terminologie.

Přiznejme si, že single zní o něco vznešeněji než „stará panna“ nebo „starý mládenec“, slůvka hojně užívaná ještě v nedávno minulém století. Lidé žijící o samotě byli po staletí považováni za podivíny, kteří před světem skrývají nějakou strašlivou vadu. Avšak už koncem minulého století se pohled na osoby žijící bez partnera začal výrazně měnit. Veřejné mínění je vzalo na milost a přestalo je házet do jednoho pytle s podezřelými individui včetně sexuálních úchylů. Poněkud hanlivě znějící slova „stará panna“ a „starý mládenec“ nahradilo decentnější a anglické „single“. 

 

Do českého slovníku pak krátce po sametové revoluci vtrhlo i další anglické slovo – workholik. Z mnohých singlů se velmi rychle stávají také workholici, protože je místo lásky zcela pohltí práce, přičemž někteří pak skončí i jako alkoholici a depresivní maniaci (dnes se tomu říká bipolární porucha). Je totiž vědecky dokázáno, že život v páru lidskému zdraví svědčí. Z mnoha důvodů, i proto, že člověku zbývá o něco méně času navázat „trvalé přátelství“ s počítačem a se skleničkou. Lidé žijící v páru se dožívají vyššího věku a méně často než singlové umírají na kardiovaskulární choroby.

 

Možná, že i díky těmto skutečnostem už mnozí singlové nechtějí zůstat singly navěky a stávají se mingly, i když jejich motivace může být i společenského rázu. Ono je totiž docela fajn mít občas společnost - na kulturu, sport, do vinárny nebo do postele. Podělit se s někým o zážitky. Sdílet s ním starosti. Je taky docela milé probudit se párkrát za měsíc vedle někoho blízkého a dát si společnou snídani. Pokud ovšem nehrozí, že by se následující den nebo ještě tentýž večer mohl onen blízký objevit před naším prahem s narvanými kufry a oznámením „miláčku, ode dneška budu bydlet u tebe“. V tu chvíli se mingle opět stává zatvrzelým singlem, protože představa bydlení „natěsno“ neboli společného soužití s jinou osobou se v jeho mysli rovná pobytu v gulagu.

 

Minglové původně pocházejí z Anglie a Ameriky, ale velmi rychle se rozšířili do Evropy, Austrálie a také do Japonska. Místní obyvatelé si ani nestačili vytvořit pro mingly vlastní výraz, takže slovo přejali. Angličtina je totiž poměrně jednoduchý a tvárný jazyk a z osob „družících se a mísících se mezi hosty“, jak zní původní význam slova mingle a jak ho vysvětluje slovník, se staly osoby družící a mísící se dočasně, s ručením omezeným, které se nevzdávají svého vlastního hnízdečka a kdykoliv se do něj mohou zase vrátit.

 

Při pokusu najít pro mingly odpovídající české slovo narazíme na spoustu lingvistických překážek. „Občasňáci“ je sice celkem výstižné, ale zní to příšerně, stejně jako třeba slova „týdeňáci“ nebo „měsíčníci“, která navíc postrádají přesnost.

 

Minglové (i počítač je odmítá vzít na vědomí, takže mi je zatvrzele přepisuje na singly a já musím být neustále ve střehu) nemají totiž žádný pravidelný harmonogram soužití.

 

Ten se řídí jejich vzájemnou dohodou. Minglové se mohou vídat několikrát týdně, a dokonce společně několik dnů až týdnů bydlet, pak se ale zase vracejí do svého, kde setrvají podle své vnitřní potřeby, třeba měsíc. Mingla by ani ve snu nenapadlo nastěhovat se k partnerovi a svůj byt na čas třeba pronajmout. A stejně tuto důležitou „položku“ vzájemného vztahu vnímá i jeho partner. Představa, že by o své intimní milieu přišli, mingly zkrátka děsí.

 

Minglové jsou svobodymilovní, samostatní, často dobře situovaní lidé s dobrým společenským postavením. Mají vlastní byt.

„Mám už čtyři roky přítele, se kterým se vídám poměrně sporadicky, protože jsem letuška,“ říká Marcela (27). „Někdy se nevidíme třeba celý měsíc, pak jsme dva týdny spolu a zase máme pauzu. Naštěstí to oběma vyhovuje, nežárlíme na sebe a víme, že se na sebe můžeme spolehnout.“

 

Minglové však nejsou mamánkové ani princezničky, kteří se drží rodičovského kabátu jako klíště až do čtyřicítky. Většinou se velmi brzy osamostatnili. Nejsou to ani žádní sobci nebo narcisové, kteří se nechtějí na nikoho vázat z čiré sebelásky a strachu z odpovědnosti. Mnozí minglové udržují kvalitní a dlouhodobé partnerské vztahy, chovají se zodpovědně, často mívají altruistické sklony, jsou společenští a přátelští. Ale většinou mají náročná povolání, která je nutí být delší čas mimo domov, mají rádi své soukromí a buď rodinu nechtějí, nebo „až zadlouho“, případně už mají velké děti. Minglové se objevují převážně ve věkové kategorii od 25 do 65 let.

 

„S přítelkyní mám docela intenzivní vztah, ale pak přijde nutkavá potřeba zavřít se doma ve svém atelieru, s nikým se nestýkat a tvořit,“ přiznává malíř Ivan (30).

 

Fenomén „mingle“ znepokojuje sociology a demografy, protože nahrazuje soužití v páru a nerozvíjí potřebu založit rodinu. Například francouzský sociolog Gautier Androtti přičítá tomuto jevu klesající porodnost ve Francii. 

 

Tradiční svazek manželský prožívá krizi, a to zejména v zemích, kde má církev slabé slovo. Česká republika se řadí mezi ně. Ani lidé do 25 let se do sňatku moc nehrnou a dávají přednost společnému bydlení na „psí knížku“. Pro mnohé páry není motivací k svatbě ani společný potomek. O svatbě naopak uvažují osamělí lidé nad 65 let, což psychologové a sociologové zdůvodňují hlavně strachem ze stáří v osamění a nemoci. Mingly tyto problémy zatím netíží.

  

Text: Dagmar Morenová

Foto: Profimedia.cz

Komentáře

Přidat Nový

3.23 Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."