Žárlivec v akci

Trávíte doma spoustu času debatami o tom, kde jste byla a proč jste nepřišla dřív? V tom případě se mějte na pozoru. Na vaši svobodu si možná líčí jedinec stižený zvláštní formou úzkosti, kterého mávnutím ruky neodbudete a přesvědčováním nepřesvědčíte. Vítejte u životní zkoušky, v níž obstojíte jen s rozhodností a zdravým úsudkem.

Největší potíž s chorobně žárlivým partnerem tkví v tom, že po vás chce neproveditelný důkaz věrnosti. Prokazatelně doložit přitom můžete nanejvýš jen nevěru. Nepřehlédnutelný paradox jeho jednání vykresluje rozpor mezi motivací jeho činů (chce vás pro sebe) a jejich důsledkem (odejdete od něj). Ba co hůř, často vůbec nejde o to, zda jste byla, nebo nebyla nevěrná, ale o to, že partner žárlí neboli trpí úzkostí vznikající ze strachu, že o vás přijde.

I když ale problémy přicházejí od jednoho, dopadají na oba. Mnohdy dokážou i položit vztah. Pokud chcete ten váš udržet, stává se z partnerova problému rázem i váš problém. Zkuste ho tedy společně vyřešit.

Starost o vás? Převlečená sebeláska!  
Postavit se žárlivci čelem není nikterak snadné. Ostražitost vůči jeho balamutivému arzenálu otupují různé partnerské mýty, které žárlivost bagatelizují, či dokonce velebí. To je příklad rčení „Kdo nežárlí, nemiluje“, jehož opodstatněnost ovšem spolehlivě zpochybnila již ve 30. letech minulého století psychoanalýza. Láska sice dokáže mnoho, ale se žárlivostí si neporadí. Naopak to ovšem možné je. Žárlivost dokáže lásku zahubit. Kromě toho si buďte jista, že věkem žárlivci nemoudří. Také si přiznejte, že partnerovo žárlení nijak nezaručuje jeho věrnost.

Žárlivé výslechy spíš vypovídají o nižší sebedůvěře a sebeúctě vyslýchajícího, případně i o jeho pocitech nejistoty. To vše se vám vyplatí mít na paměti, jakkoliv žárlivec své pohnutí vydává za projev partnerské starostlivosti. Málo platné, monotematičnost a některé opakující se záludné postupy ho prozradí. Je přece rozdíl v tom, zajímá-li se někdo o vás, či zda na vás jen vyzvídá, co jste dělala, když vás ztratil z dohledu. To je přesně žárlivcova parketa – proto se především táže, s kým jste se setkala, o čem jste mluvili, co jste dělali, kdo tam ještě byl, na čem jste se domlouvali, zda si vůči vám někdo něco nedovoloval, případně zda vás někdo „neočumoval“ a zda jste na svůj zvědavý protějšek myslela. Příznačné pro žárlivce jsou kontrolní otázky, jimiž se vrací k tomu, co již bylo řečeno. Pokládá je ale s drobnými obměnami. Takzvané páčení podrobností je známka nezvládnuté žárlivosti.
Běžný rozhovor by byl věcnější, vystačil by s povrchním popisem toho, co se dělo, a nebylo by podstatné zjistit, kdo byl přítomen a po jakou dobu. Jako galantnost si zas můžete vysvětlovat žárlivcovy návrhy „přijedu pro tebe, odvezu tě, budu tě čekat tam a tam“. Zvláště v případě, kdy na vás tato ochota působí jako podezřele vytržená z kontextu partnerovy osobnosti, bude zřejmě pramenit ze žárlivosti.   

Podivné rozhovory vycházejí z toho, že chorobný žárlivec vlastně ani nedokáže milovat druhé – miluje totiž především sebe, a když sezná, že ztratil něčí přízeň, jeho pocity méněcennosti se ještě prohloubí. Proto také v pojetí žárlivce „milovat“ rovná se „vlastnit“. Expert na žárlivost, psycholog Tomáš Novák ve své knize Žárlivost – jak ji zvládat dokonce tvrdí, že čím víc žárlivec myslí na vás, tím víc myslí na sebe. Partnerovi v zajetí žárlivosti jste tedy vy jako osobnost vcelku „volná“ a jde mu spíš o to, co nejvíce krátit vaši svobodu.  
Utkání se žárlivostí je často boj s bludy – a ty jsou ve své podstatě nevyvratitelné. Jeden typ žárlivců se upíná na smyšlenky, které ale neustále opakuje, až jim uvěří, anebo přinejmenším věří, že by to tak mohlo být. Poradit si s něčím takovým, to už je výzva.

Zastavte manipulátora
Nenechte se „utáhnout“ na nesmysly, kterými vás žárlivec zahrnuje. Jistě nechcete jednou u psychologa se sebelítostí odůvodňovat zpackaný život zoufalými prohlášeními typu „Snášela jsem peklo, abych vám nerozbila rodinu“, jak se v minulosti nechala slyšet jedna pacientka. Dcera, jíž výrok adresovala, tenkrát odpověděla otázkou: „Ty si, mami, myslíš, že dětem je dobře v pekle?“

Pokud tedy partner žárlí příliš, je zjevné, že s ústupky je třeba šetřit. Nepomůžete si ale tím, že partnerovým rodičům zašlete protestní nótu. (Nastávající) tchýně s tchánem podle zkušenosti psychologů sice zpravidla fandí zachování vztahu a rodiny přinejmenším pro děti, jenže maminky žárlivých mužů obvykle chování synů bagatelizují. Často připustí, že kluk je „celý táta“ a dodají: „Když jsem to vydržela já, musíš to vydržet taky.“ Máte takové diskuze zapotřebí? Ani sháňka po dalších sympatizantech není jednoduchá. Žárlivec je všude jinde než v úvahách o věrnosti a nevěře normální. Příbuzní a známí tuto zjevnou normalitu oceňují a dost možná si pomyslí: „Takový slušný člověk si přece nebude vymýšlet.“   

Ve snaze ukončit přehnanou reakci na nějakou událost či zabránit kumulaci případného bludu vám pomůže pohled do žárlivcovy dílny. Chorobný žárlivec pracuje s osvědčenou kombinací cukru a biče. A místo aby mluvil přímo, vzbuzuje pocit viny. Například když se mu nezamlouvá váš plán jít s kamarádkami tancovat, nevysvětlí vám, že nechce, abyste tam šla, protože žárlí, ale navlékne to tak, že se mu nevěnujete – vzbudí ve vás pocit viny a vy možná nikam nepůjdete. To ale nikam nevede. Zůstanete doma, aby se partner cítil lépe, ale zatím jste sama v nepohodě. Pak pošlete holkám SMS v touze zjistit, jak se tam mají, a v partnerovi stejně vzbudíte žárlivou reakci.

„Ve vztahu, kde jeden žárlí a druhý to jen uhlazuje, se dostanete do situace, která nemá řešení. Tím, že nemluvíte o žárlivosti, nýbrž hledáte různé kličky, nepříjemné pocity se projeví v náhradních tématech – vyhovíte tím, že neodejdete z domova, a vyposlechnete si, že zůstáváte dlouho v práci (kde určitě někoho máte),“ varuje Jan Kulhánek.  
Nebezpečí pádu do pasti manipulace hrozí o to víc, máte-li k partnerovi pořád ještě citový vztah nebo cítíte za někoho odpovědnost – to se mu pak snažíte pomoci, vyhovět mu, vyjít mu vstříc, aby zbytečně netrpěl. Žárlivci v rámci citového vydírání volí široké a velmi intenzivní spektrum od slz až po účelové vyhrožování vraždou dětí a následnou sebevraždou. Občas se objeví žárlivec, který to i udělá, takže psychologové jejich temné výhrůžky nepodceňují.

Nechte si pomoct
Pokud se žárlivec v něčem vyžívá, je to váš případný pocit viny. Než mu propadnete – vždyť partnerovi jde vždy jen o vaše dobro –, zvažte možnost párové terapie. Psycholog Jan Kulhánek tuto léčbu, na niž docházejí oba partneři a účastní se jí jeden nebo i dva lékaři, doporučuje ve chvíli, kdy se partneři nedokážou domluvit. Sám v té souvislosti vzpomíná na pacienty, kteří jakmile se doma začali hádat, nemohli přestat – pokračovali do úplného vyčerpání a de facto si ubližovali.

„Ukázalo se, že zprvu problém dusili a mezitím naštvanost dosáhla té míry, že už nedokázali řešit její příčinu a místo toho se snažili jeden druhého v naštvanosti porazit,“ vzpomíná psycholog. Nešťastníkům doporučil vyzkoušet zvláštní režim, kdy si každý den ve stanovenou dobu sedli a v předem omezeném čase řešili konkrétní věc, kterou si potřebují vyříkat – například ohledně provozu domácnosti. Jen půl hodiny a dost. To pomohlo – jistě i proto, že sladit krok v otázce provozu domácnosti je o poznání snazší než prolomit citlivé téma. I na to je ale pravidly regulované debaty připravily. Naučili se jeden druhého nenapadat, protože věděli, že už by se nestihli domluvit – takhle zjistili, že se nemusí hádat, kdykoliv se objeví problém.

Psychologové jsou zvyklí, že ordinace je pro žárlícího pacienta zprvu jen aréna, do jejíhož středu dokola snáší (domnělé) důkazy o vaší případné nevěře. Bojovníkovi za pravdu pak lékaři vysvětlují, že chtějí pracovat s oběma a že důležité je najít způsob, jak se oba budou moci vyhrabat ven z problému.

Jako objekt žárlení jste v ožehavé situaci, kterou může komplikovat i váš vztah k žárlivci. Ten často kalí příměs uměle vyvolaných pocitů viny, velké zodpovědnosti a nedostatečnosti svých schopností. Jelikož ani ve vzletné řeči není většího pojmu než „láska“ a „věrnost“, bude s vámi žárlivec manipulovat právě v jejich ušlechtilém zájmu. Jde dokonce o tak ušlechtilé hodnoty, že žárlivec nezná odpuštění ani promlčení. Neskočte mu na to.

Máte dojem, že co nevidět rezignujete na spokojený život, že jste na žárlivci závislá a děsíte se budoucnosti, kdykoliv jen pomyslíte na revoltu? Pak jde o tzv. naučenou bezmocnost, ze které stojí za to se vyléčit. Z partnerovy žárlivosti se tedy za některých okolností vymaníte tím, že sama nejprve podstoupíte terapii.     

Vaše hlavní procesní starost v téhle anabázi je neupadnout do kolotoče vysvětlování a omluv. Jakmile se začnete kát („Ano, zdržela jsem se, už se to nestane, ujel mi autobus“), budete se brzy snažit vyhovět i zcela nesmyslným požadavkům („Dobře, nebudu už zdravit souseda, nemá to smysl, ještě by si skutečně mohl pomyslet, že s ním chci flirtovat.“). Jenže odtud už je jen kousek k zásadním zásahům do života. („Nakonec proč bych musela chodit na volejbal, stejně mám doma pořád co dělat a děti jsou ještě malé... V životě musí člověk umět volit. Mám přece raději rodinu než volejbal.“) Snaha za každou cenu omezit projevy žárlivosti na únosnou míru je tedy nešťastná cesta. Přesně na ni vás chce zahnat. Ani na vteřinu tedy nezapomeňte, že za jeho pěknými slovy je jen snaha získat nad vámi kontrolu a mít vás nejlépe zavřenou doma bez možnosti telefonovat.

Dobrý důvod k přísné ostražitosti, který vám dává hrozící ztráta svobody, by vás neměl vést k pouhému projevu despektu. Položte si tedy otázku, zda o svého partnera stojíte a zda ho máte ráda. Chcete znovu stavět na hodnotách, které vás spojují? Pak by byla chyba v reakci na žárlivý výstup říci, že je muž zralý na psychiatra, a dál řešení nehledat. Docílila byste nanejvýš toho, že by se partner cítil provinile.

Někdy pomůže kompromis
Jestliže výše zmíněná doporučení vycházela hlavně ze skutečnosti, že žárlivost nezná meze, a partnerovi tedy určujete hranici vy („končí diskuze!“), neznamená to, že si nepomůžete kompromisem. Mez je v tom, na čem se dokážete domluvit, co jste jako pár schopni bez potíží ustát. Bez úhony ustoupit žárlícímu partnerovi ale můžete jedině v případě, že tím nepopřete své pocity. Každý pár unese jinou míru otevřenosti partnerů, a jestliže se budete cítit dobře doma ve chvíli, kdy jste chtěla tancovat s kamarádkami, považujte to za své pojetí vztahu. Jestliže ale naopak pocítíte, že v takto uspořádaném soužití nemůžete dýchat, uděláte lépe, když řeknete „nic tam nedělám, tak se nenechám kvůli jeho úzkostem omezovat“ a na kompromisy zanevřete.

Je také důležité, zda vám partner o svém problému řekne („Petro, nelíbí se mi, že jdeš tancovat beze mě, asi bych žárlil“), namísto aby vás ponižoval a vyvolával pocit viny nějakými výmysly. V každém případě si také hlídejte, zda v partnerově přání i tak necítíte útok na svou osobu, případně zda si svou vstřícnost v tomto smyslu – k oboustranné radosti – vzájemně oplácíte. Pokud si takovým rozhodnutím budete jistá, obhájíte si ho i před kamarádkami.

Kouzlo včasného odhalení
Na problémy se žárlivostí si snadno zaděláte chybou při výběru partnera. Problém není v důsledném maskování notorických žárlivců, ba ani v tom, že by se projevovali s odloženým „startem“, ale v zamilovanosti. Signály, které by vás ve střízlivém stavu spolehlivě odradily, ve zmíněném nekritickém období snadno přehlédnete, resp. nevidíte je.

Přesto na začátku vztahu, jakmile se začnete jeden druhému otevírat, zbystřete, když vám objekt vašich sympatií přizná, že v minulém vztahu žárlil (s vysvětlením, že partnerka podváděla – esemeskovala). K této informaci se pokuste zjistit víc. Pokud zjistíte, že si své sklony k žárlení uvědomuje, je to dobrá zpráva, která naznačuje, že nastávající partner bude ochotný svůj problém řešit. Přesto počítejte s tím, že se ocitnete v kůži jeho expřítelkyně.

„Docházela ke mně klientka, která začala chodit se žárlivým klukem – sledoval ji, nechtěl ji nikam pouštět –, tak se ho zeptala, zda se tak choval i dřív, a dozvěděla se, že ano. Velmi pravděpodobně to tedy nebyla její chyba, ale jeho problém; jeho předchozí i jejich stávající vztah na něm ovšem skončil. Notoričtí žárlivci by se tím měli zabývat jako vlastním problémem. Když jejich sklony odhalí až nový vztah, je to důvod řešit věc společně,“ říká Jan Kulhánek, ale dodává, že ne s každou žárlivostí něco uděláte.

Více o žárlivosti se dočtete v aktuální publikaci PhDr. Tomáše Nováka „Žárlivost – jak ji zvládat“, která vyšla v nakladatelství Grada Publishing.

Text: David Horák, Foto, profimedia.cz