Láska i čas přenáší aneb zajíčci a machři

Mají interesantní šediny, oblek šitý na míru a spoustu zkušeností. Společenské postavení, známé mezi důležitými lidmi, peníze a někdy i moc. Je toho hodně, co mladé ženy vidí na mužích o generaci a někdy i dvě starších. A je toho také čím dál víc, co vidí „koloušci“ na zralých ženách!

Výměnný obchod
Takřka v 70 % uzavíraných sňatků je muž starší než žena, a to průměrně o pět a půl roku.

Případy, kdy je mezi partnery věkový rozdíl více než 20 let, je poměrně vzácný – tvoří jen o něco víc než jedno procento. A přece máme dojem, že takových svazků je fůra. Je to především přičiněním bulváru, který si na nerovných párech smlsává. A navíc ve společnosti, kterou společenské magazíny sledují, je tento trend mnohem zřetelnější nežli mezi běžnou populací. Pořídit si mladou ženu/muže je atributem úspěchu. Nebo snad znáte případ, kdy si zchudlý looser vezme o dvacet let mladší modelku? A obtloustlá pokladní z Billy uloví svalnatého hezouna? Jisté je, že mnozí po tom touží, ale jen málokdo si to „může dovolit“.

Velký pozorovatel života Milan Kundera napsal, že ženy si neprohlížejí hezké muže, prohlížejí si muže s krásnými ženami. Muž, do něhož je zavěšena vnadná mladice, je považován za úspěšnějšího, inteligentnějšího a sympatičtějšího, než kdyby šel sám nebo v doprovodu nevzhledné vrstevnice. Je to logické – automaticky přemýšlíme, co je na onom chlápkovi tak přitažlivého, že se s ním ta holka zahazuje. Mladé krasavice zkrátka zvedají starším mužům akcie.

Lov zajíčků
A ztepilí koloušci zvedají akcie stárnoucím krasavicím. Párů, kdy se starší úspěšná žena honosí o mnoho let mladším partnerem, přibývá astronomickou řadou. Jen tak namátkou: Bára Basiková (−15), Lucie Bílá (−14), Dana Batulková (−12), Demi Moore (−15), Jennifer Aniston (−9), Ivana Trump (−23), Cameron Diaz (−8)… Nicméně starší muži ve věkově nerovných svazcích stále zásadně převažují a lze předpokládat, že tak to ještě nějakou dobu zůstane.

Partnerství je výměnný obchod. A věkově rozdílné partnerství je jím dvojnásob. Na jedné straně je pocit bezpečí, s ním související zabezpečení a výtah na výsluní, na straně druhé mládí a krása. Ať se sebevíce hraje na vzájemné porozumění a lásku až za hrob, téměř vždy se jedná o podvědomou směnu něco za něco. Na tom ale nemusí být nic špatného. I ve vrstevnických párech musí oba něco nabízet, aby od druhého mohli něco získat.

Proti věku není léku
Začne to jako výbuch. On má pocit, že se brodí ve stereotypu, a před sebou má už jen vidinu zahrádkaření v důchodu. Vy jste mladá a plná energie. On vzplane. Několik měsíců je to velkolepý kolotoč. Začne cvičit. Přestane kvůli vám jíst maso. Konečně cestuje! Nadšeně reaguje na vaše bláznivé nápady. Koupete se nazí ve Vltavě a v noci pijete v parku na lavičce víno přímo z lahve. Jako zamlada. Osvojí si slovník vaší generace, nakoupí si značkové sportovní vybavení… a začne být směšný. Rozvede se. Chce začít znova, jinak a s vámi. Chce být znovu mladý. Ale to nejde, protože proti věku není léku.

Možná vám to ale nevadí. Možná od života čekáte něco docela jiného než skotačení s vrstevníkem. Třeba toužíte po pocitu klidu a zázemí. Každý je starý tak, jak se cítí. Vám mohou vaši pětadvacetiletí přátelé připadat trapně rozdovádění, zatímco jemu se mohou hnusit generační souputníci, kteří usínají se slepicemi při sledování televizního seriálu. Někdo je ve dvaceti usedlý a touží jen po rodině a klidu, jiný se neuklidní nikdy a ještě v osmdesáti bude hnán lačností ochutnávat a objevovat nové. „Starší chlapi už vědí, co chtějí. Nemají pocit, že jim něco pořád uniká, neženou se za nesmysly jako mladí kluci. Svoje mindráky už mají zpracované. Rozhodně bych neměnila,“ popisuje čtyřiatřicetiletá Nicol, co ji tak přitahuje na jejím o dvacet dva let starším muži.

Elektra a Oidipus
Pokud máme potřebu přijít na kloub příčinám věkově nerovných svazků, můžeme se obrátit k tatíčku Freudovi a spolu s ním se ponořit hluboko do řecké mytologie. Narazíme zde na dva komplexy: Oidipův a Elektřin. Lidově řečený „oidipáč“ je termín používaný pro latentní milostný vztah syna k matce, který se pak odrazí na volbě mateřské, a tím pádem mnohdy i starší partnerky. Elektřin komplex je termín Freudova žáka Carla Gustava Junga pro erotickou náklonnost dívek vůči otci, která se v pozdějším věku často manifestuje zálibou ve starších mužích.

Přiznejme si, že vyšší věk partnera sám o sobě není žádná deviza. Čím jsme starší, tím jsme blíž únavě, nemocem, stařecké demenci a jiným lahůdkám, o smrti nemluvě. Muži stejně jako ženy. Výrazně starší partneři proto musí svým mladším protějškům imponovat něčím, co vyváží jejich povadlou kůži, zubní protézu a poruchy erekce, popřípadě neplodnost. Kromě majetku, úspěchu a společenského postavení je to především pocit bezpečí. On/a je starší a rozumnější, on/a rozhoduje, on/a vydělává, on/a ví, co si mám myslet, on/a ví, co mám dělat… stejně, jako to věděl/a tatínek/maminka. Je to pohodlné – jen nedospět a nemuset převzít zodpovědnost, zůstat zbožňovanou hračkou, o kterou bude postaráno. Běda ale, když hračka nakonec přece jen vezme otěže do svých rukou a nalezne v samostatnosti zalíbení. Přestane být poslušná, začne mít jiný názor, a nezřídka vezme do zaječích. „Stalo se, když mi bylo čtyřicet, že přišla Daňa. Jí bylo devatenáct… Ona ve mně viděla spíš náhražkového otce, protože ona měla nemožnýho otce, sportovce, fotbalistu, sparťana... Já ji naučil všechno. Němčinu, latinu, dějiny filosofie, dějiny náboženství, prostě všechno… a odešla,“shrnul svůj vztah k mladé studentce již zesnulý český filosof Milan Machovec.

Jistě, pane profesore
Milan Machovec je klasický příklad „Pana chytrého“, což je jedna ze tří základních rolí, které starouši sehrávají. S oblibou ji obsazují páni profesoři, trenéři, sbormistři… Mají pedagogický talent, kladný vztah k mladé generaci a zkušenosti, které k smrti rádi předávají. Pokud se najde snaživá posluchačka, která pana učitele ještě navíc obdivuje, je ruka v rukávě. Obdiv je totiž to, po čem touží bez výjimky všichni muži. Od jejich původních partnerek se jim ho většinou po těch letech už nedostává, tak svoji ješitnost musí napást někde jinde. Pan chytrý obvykle nemá sklony stát se pousmáníhodným stárnoucím mladíkem. Ví dobře, že jeho hodnota spočívá v jeho důstojnosti a moudrosti – a k těm se melír vážně moc nehodí.

„Milana jsem z legrace políbila na vánočním večírku katedry. Snad jsem mu i řekla, že když přednáší, je ohromně sexy. Po svátcích jsem od něj dostala posudek na svoji seminární práci – to byl milostný opus, ve kterém se to hemžilo antickými bohyněmi a šípy Amorovými, a já nechápala, která bije,“ vzpomíná Irena (32) na začátek svého vztahu. „Za týden mě pozval na oběd a oznámil mi, že už řekl svojí ženě, že mě miluje. Ten se musel zbláznit, říkala jsem si. Ale z jeho strany to byla taková lavina citů, že jsem jí podlehla. Když to vidím dneska, musím se smát. Hormony vyprchaly a z Milana zůstal pan profesor, který rozebírá všechno, co udělám nebo řeknu, podle různých psychologických teorií. Ze všech vyplývá, že jsem nedospělá a nezodpovědná, a proto na mě musí neustále dohlížet. Takhle mě neterorizoval ani vlastní otec,“ líčí Irena. Málo platné, ne nadarmo mají pedagogika a pedantismus společný základ. V ženském i mužském rodě.

Muži nestárnou
Další kategorií jsou žíznivci po životě, kteří nenabažitelně prahnou po nových a nových zkušenostech. Jsou to zážitkoví bulimici. Absolvují kurzy přežití, jezdí na snowboardu i na koni, lezou po horách, potápí se a na stará kolena se učí japonsky. Mají přebytek energie a skálopevné přesvědčení, že život je třeba si užít. Tato potřeba stoupá zároveň s věkem – čím více si jsou vědomi stárnutí, tím více ho chtějí obelstít. Všichni je zbožňují, protože jsou nesmírně zábavní. Ale jen málokdo jim stačí. Žíznivec navíc ani partnerku ze stejného těsta nepotřebuje. Hledá zázemí, kam by se mohl vracet a kde budou poslouchat jeho neuvěřitelné historky se spadlou bradou. Bohužel, v repertoáru jeho dobrodružství jsou neodmyslitelně i ta rázu milostného…  Tito muži mají obvykle syndrom alfa samce a jsou hnáni nutkavou potřebou zanechat zde co možná nejvíce potomků. V tom se jejich ženský ekvivalent naštěstí liší. Ženy – divošky mívají většinou tolik soudnosti, že se do dětí příliš nepouštějí. A pokud ano, tak alespoň na čas svoji divokost zákonitě ztratí.

„Nevím, proč jsem si myslela, že se změní. Asi jsem měla dojem, že už je dost starý na to, aby se usadil. Když jsem ale mluvila s jeho bývalými manželkami, zjistila jsem, že je to pořád ten samý příběh. Akorát se už naučil naprosto bravurně lhát,“ stěžuje si třiatřicetiletá Alice, která si pomalu zvykla na manželova poškrábaná záda. „Vím ale, že mě neopustí. Já mu scény nedělám, tvářím se, že o ničem nevím. A to mu žádná přede mnou nedopřála. Všechny ho chtěly zkrotit, já jsem pochopila, že to je marné. Nechci ho ztratit, tak ho neprudím.“ To už by ale bylo téma na jiný článek.

Dobíhač ujíždějícího vlaku
Jednoho dne se zvedne z gauče, oklepe ze sebe drobky, rozhlédne se a zjistí, že tohle vlastně nikdy nechtěl. Rozrazí dveře satelitního domku a za nimi nechá uhrovité pubertální potomky i s tou obtloustlou satorií. Jak Finist, jasný sokol, vyletí do světa, ohodí se značkovými hadříky a bloumá po barech, o kterých se dočetl, že jsou „in“. Působí spíš dojemně než světácky. Ale není příliš náročný. Nehledá sexbombu, ale holku, která mu bude „rozumět“ a bude na něj hodná. Na diskotéce s vámi protančí celou noc – než ho chytí hexenšus. Strašně by chtěl žít jinak, jenom úplně neví jak. Asi by chtěl cestovat, ale neumí jazyky, asi by rád ochutnal cizokrajné kuchyně, ale svíčková je svíčková. Asi by rád experimentoval v sexu, ale už mu není dvacet a nejvíc ocení, když si ho osedláte. A tak se vám po čase stane, že jednou potkáte sebe samu v jiném satelitním domečku, s vařečkou v ruce a juniorem, kterému už raší první beďary. A najednou vám docvakne, že chtít žít jinak ještě neznamená to dokázat. Vlak, který ten pán, co s vámi bydlí, dobíhal, mu totiž nikdy nejel. „Vytvořili jsme si s manželem takový stát ve státě. Děti jsou pro nás na prvním místě. Moc přátel nemáme. Když jsme spolu začali chodit, najednou nám přišli všichni hrozně falešní. A jeho kamarádi dokázali vždycky akorát chlastat. Nám je nejlíp, když jsme jen spolu a s dětmi,“ vypráví se spokojeným úsměvem pětatřicetiletá Naďa a houpe na kolenou už třetího potomka. Zůstat ve stanici evidentně nemusí být tak špatné. Podstatné je, aby se očekávání obou partnerů radikálně nelišila od reality.  

Ideál neexistuje
To, že vás přátelé od vašeho drahého starožitného protějšku zrazují, rodiče se chystají vás vydědit a i zdravý rozum vám říká, že dvacet let je vážně moc, ještě neznamená, že nebudete šťastná. Je samozřejmě otázka, jak dlouho…. Psychologové a sociologové se už desítky let snaží stanovit ideální věkový rozdíl. Někteří hovoří o sedmi letech, o něž by žena měla být mladší než její muž. Vycházejí z toho, že dívky dospívají rychleji a v momentě, kdy jsou s to založit rodinu, na to jejich vrstevníci ještě nebývají připraveni. Jiní teoretici se odvážně přimlouvají za deseti- až dvanáctiletý rozdíl. V případě, že je žena starší, což se děje čím dál častěji, se „nedoporučuje“ větší než dvouletý rozdíl. Naštěstí si někteří vědci uvědomili, že určovat v rámci mezilidských vztahů cokoliv ideálního je ptákovina. Záleží jen a pouze na tom, jací dva lidé se potkají, co mají společného a jak se dokážou jeden druhému přizpůsobit. Přiznejme si právo na své „oidipáče“ a „elektráče“. I s nimi se dá žít příjemně.

Text: Soňa Mrzenová, Foto: profimedia.cz