Freestylová inline bruslařka Lenka Buchcárová, zvaná LENE, má velký sen. Usiluje o to, aby se v Česku freestylové bruslení více rozšířilo. Založila proto klub, pořádá exhibice a jednou by ráda uspořádala i domácí šampionát. Sama se věnuje hlavně tanci na bruslích a slalomu. 

 

Kdy jste dostala první brusle? 

Koupila mi je maminka, ještě když jsem žila na Slovensku a chodila na základní školu. Byly to takové „hrkálky“ z plastu. Další jsem si dopřála až v Londýně, kde jsem dělala au-pair, padla na ně první výplata. Byly to klasické fitnessové inliny. Tehdy, před devíti lety, jsem začala aktivně jezdit. 

 

V Londýně jsem žila dva a půl roku a každý víkend jsem jezdila do Hyde Parku, kde jsem okoukávala triky freestylistů. Tak mě zaujaly, že jsem se je chtěla okamžitě naučit. Slalom tam tehdy začínal a roller-dance, jak se říká tanci na bruslích, už byl rozběhnutý. V parku jsme se pravidelně setkávali s dýdžejem a trénovali jsme taneční sestavy.  

 

Doslechla jsem se o tom, že v Paříži žije tým špičkových bruslařů, těch nejlepších v našem oboru. Pořádali pravidelné srazy, večerní jízdy městem, freestyle tam prostě žil.  

 

Bez problémů, nechala jsem se zapsat do místního klubu P.U.C. a začala slalom trénovat pořádně. Krátce nato jsem zkusila spolu s dalšími tanečníky i roller-dance a pak jsem objížděla závody po Evropě. O rok později jsem absolvovala kurz a stala jsem se mezinárodní rozhodčí pro freestyle soutěže asociace IFSA. 

 

Vrátila jsem se domů a začala jsem studovat na univerzitě v Olomouci, a tak už nebyl čas jezdit na závody ven. Dosáhla jsem vrcholu sportovní kariéry a rozhodla jsem se, že se pokusím rozšířit freestyle u nás, protože ho tu lidé příliš neznají.

 

Založila jste klub freestylového bruslení s cílem zjistit, kolik lidí se mu tady věnuje. Ozval se vám někdo?

 

Freestylový klub „FSK“ začal fungovat v dubnu a dodnes se zaregistrovalo 45 bruslařů. Jsou z různých koutů Česka. Většinou viděli nějaké video na internetu nebo mě zahlédli na exhibici a teď se to sami učí. Mým cílem bylo, abychom o sobě věděli a abychom si mohli předávat zkušenosti, stejně jako se to dělá v zahraničí.  

 

Zatím jen neoficiálně, většinou se sejde tak deset freestylistů odtud a ze Slovenska. Potřebujeme, aby se freestylové bruslení více zviditelnilo a aby začali vyrůstat další reprezentanti. Nejprve je ale nutné zařadit freestyle do Českého svazu kolečkového bruslení, což je podmínka pro pořádání mistrovství republiky, které chceme časem realizovat. 

 

Ano, ale podle pravidel IFSA je musí objet všechny, a když nějaký shodí, jsou penalizováni. Na závodech je pevně dané, kde mají kužely stát. Jsou tam technické prvky i taneční kroky. Některé jsou v sestavě pevně dané. Patří mezi ně například paralela, což je spojení nohou a objíždění kuželů zleva doprava, to je vlastně klasická jízda vpřed. Pak je to jízda vpřed v podobě hada, kde jsou nohy za sebou a kužely se objíždí zleva doprava. Nebo křížení nohou, kdy kužely procházejí skrz nohy. Základní prvky se všelijak kombinují a jízda pak vypadá skoro jako tanec. 

 

Soutěž hodnotí čtyři rozhodčí a každý má na starosti jiné kriterium jízdy. Je to do jisté míry subjektivní, stejně jako je tomu například u krasobruslení. V rámci IFSA jezdím na velké závody jako rozhodčí tak dvakrát do roka. Většinou se konají ve Francii, ve Španělsku, v Itálii nebo v Rusku. 

 

Roller-dance je tanec na bruslích. Pro lepší stabilitu se používají trekové brusle, kde jsou kolečka ve dvou řadách. Jsou to vlastně dvě disciplíny v jedné – tanec i bruslení. Člověk musí umět dobře obojí, a tak je těžké najít někoho, kdo to skutečně zvládá. I tady jsou některé triky dopředu dané, a pak už je to jen na vlastní kreativitě. V roller-dance se závody pořádají zřídka, já se s tanečním vystoupením objevuji pouze na exhibicích.

 

Ráda bych ji jednou měla. Snažím se o to, abych lidi, kteří se přihlásili do našeho klubu, zaučila i do tance, a abychom mohli společně vystupovat. K tanci na bruslích mají blíže spíše děvčata. S některými už trochu trénujeme. Vždycky se domluvíme, vezmeme si hudbu do parku a nacvičujeme nějaký tanec. 

 

To je problém. Loni jsme si třeba našli nějaký podchod nebo podzemní parkoviště. Ale není to ideální, jde o to, jestli nás tam nechají, když to není dopředu dohodnuté. A když prší, je to i tam mokré. Rádi bychom získali nějakou halu se zrcadly a vhodným povrchem, kam by se dalo chodit hlavně v zimních měsících a sychravých obdobích. V zimě můžete na bruslích nastydnout a navíc zmrzlá kolečka velmi kloužou. 

 

Je s tím problém, jejich vlastníci se většinou bojí, abychom jim to nezničili. V zahraničí to funguje, tam jsou určitá místa, kde se dá v zimě jezdit, a konají se tam dokonce i diskotéky na bruslích. 

 

Ano, i to má něco do sebe. Vždycky mě lákal balet, ale nikdy jsem ho nezkusila. Hlavně v zimě chodím na kurzy street dance a na hip hop. Kromě toho, že mě to baví, se obojí dá aplikovat i na brusle.  

 

Vždycky můžu být lepší a lepší. V tanci se ještě můžu posunout dál, ve slalomu je to hodně o technice. Triky jsou už dnes na takové úrovni, že už bych na soutěži moc nepochodila. Mladá generace venku vymýšlí fígle, ze kterých se i mně motá hlava… Přesto bych i tyto triky chtěla naučit naše jezdce, aby mohli konkurovat týmům ze zahraničí.

 

Jezdí se na jednom kolečku, dělají se různé vývrtky, piruety, komplikované triky se zkříženýma nohama, kdy máte jednu nohu na špičce a druhou na patě. Technika se musí pilovat několik hodin denně. Když přestanete trénovat, hned spadnete na nižší level. Je velmi těžké udržet se v obou disciplínách na vysoké úrovni. 

 

Já doufám, že na bruslích vydržím až do šedesáti, nejradši bych s nimi i spala. Ale zdraví mám jen jedno a musím ho šetřit. Čím je člověk starší, tím větší má zodpovědnost a strach riskovat. Když začínáte, můžete být na špičce, protože se ničeho nebojíte, ale uspět může i třicátník, když mu to zdraví povolí. 

 

Jsou trochu jiné než ty fitnessové. Mají tvrdší botičku – je pevnější kvůli velkému náporu při tricích. Kolečka jsou celkově menší a jsou uspořádaná do tzv. banánu kvůli lepší obratnosti. Při jízdě většinou stojíme jen na dvou kolečkách, jezdí se ale i na jednom kolečku – prvním nebo posledním. V určitém typu nože, který kolečka drží, jsou šrouby, a těmi se dají kolečka zvýšit nebo snížit. Ten nůž ale není běžně k sehnání.

 

Když jsem žila v Londýně a v Paříži, všechno jsem si financovala sama, případně mi vypomohl klub. Nebylo to levné, registrace na závody stála mezi 20 až 30 eury. Ceny pro výherce byly většinou věcné, ale cílem závodníků byla vždycky spíše prestiž než finanční ohodnocení. 

 

Znám jednoho kluka, který rozběhnul kolem freestylového bruslení byznys. Navrhuje svoje brusle, doplňky, založil novou asociaci, která pořádá soutěže hlavně v Asii. Jako jeden z mála se tím uživí. 

 

Žiji natrvalo v Čechách, a tak by pro mě bylo velice těžké prosazovat tento sport na Slovensku. I tam se běžně bruslí, hlavně v Bratislavě, kde se konají třeba velké večerní jízdy. Existuje tam i freestylový klub. Ale celkově je na Slovensku z mého pohledu bruslení na nižší úrovni. 

 

Nebyli z toho nadšení, ale viděli, jak se mi to líbí a že tím žiji. Nikdy mi v ničem nebránili.  

 

(smích) Tam mě nenajdete, mě spíš potkáte někde v parku, kde mám dost prostoru pro slalom nebo tanec. Běžné fitnessové jezdění mě už dávno opustilo, nic mi nepřináší. Když už musím jet delší trasu, alespoň si dám do sluchátek hudbu a trochu si při jízdě tancuji.

Lenka „LENE“ Buchcárová se narodila 12. července 1982 v Ilave a vyrůstala v Nové Dubnici na Slovensku. Na Univerzitě Palackého v Olomouci studuje obor odborná francouzština pro hospodářskou praxi. Je naší nejúspěšnější freestyle bruslařkou na kolečkových bruslích. V letech 2003–04 sbírala medaile ve slalomu – zlatou získala na Eastbournském bruslařském festivalu ve Velké Británii, bronzovou na mistrovství  Francie. LENE je mezinárodní rozhodčí IFSA, instruktorkou freestyle bruslení, trenérkou, choreografkou a zakladatelkou českého freestyle skating klubu „FSK“.

Text: Andrea Skalická

Foto: Jan Navrátil

Komentáře

Přidat Nový

3.23 Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."