Lucie Grolichová: Bez sedmi párů bot se neobejdu
Víte, že Česká republika patří v moderním pětiboji už řadu let ke světové špičce? Ve sportu, který se skládá z pěti disciplín – střelby, šermu, parkuru, plavání a běhu –, je u nás momentálně nejlepší Lucie Grolichová, která Česko reprezentovala i na olympiádě v Pekingu.
O moderním pětiboji se u nás moc často nemluví. Jak je to s jeho popularitou v jiných zemích?
Řekla bych, že v zahraničí se o tyto sporty lidé i média zajímají mnohem víc. Hodně zaleží na popularitě daného sportu v konkrétní zemi. Moderní pětiboj je hodně populární například v Maďarsku, Anglii a Polsku. V České republice má dlouhou a úspěšnou historii a především díky velkým úspěchům v posledních letech se dostává mnohem více do povědomí veřejnosti i do médií. Přesto u nás bohužel stále převládá především fotbal a hokej...
S pětibojem jste začala ve 13 letech. V tomhle věku chtějí být holky spíš gymnastky nebo tanečnice...
Odmala mě bavily všechny sporty – dělala jsem atletiku, plavání, hrála tenis, taky jsem tancovala. Když jsem se pak měla rozhodnout, které disciplíně se chci nejvíc věnovat, najednou jsem si nedokázala vybrat. Ale rozhodla náhoda. Pamatuji se, jak můj o dva roky starší brácha koupil nějaké sportovní noviny a maminka tam našla nábor na pětiboj. Byla jsem pro, lákala mě jeho všestrannost, ale ze všeho nejvíc se mi líbilo, že bych mohla jezdit na koni. To jsem si přála odmalička.
Jak se zdá, náborem jste prošla.
Měla jsem pro tenhle sport určité předpoklady, protože jsem dobře plavala, byla zvyklá běhat, takže mě bez problémů hned vzali. Byla jsem tak fakticky i obrazně řečeno hozená rovnou do vody, protože jsem ze dne na den začala s vrcholovým sportem. Když se maminka dozvěděla, že budu trénovat šestkrát týdně, prohlásila, že to tedy v žádném případě. Chvíli jsem s ní bojovala, ale nakonec se s tím smířila.
Asi nepocházíte ze sportovní rodiny...
Kdepak, naše rodina je spíš umělecky zaměřená. Já sama jsem hrála tři roky na housle a dodnes, když mám volno, chodím ráda na koncerty, do divadla, na výstavy. Takhle nejlíp relaxuji, a pak ještě běháním a procházkami s mojí Kessi. Je to fenka irského setra, jsou jí teprve tři roky, je hravá a plná energie. Dívat se na ní, jak běhá za stíny a za motýly, je úžasné.
Jak vypadá váš současný tréninkový plán?
Trénuji šestkrát týdně, denně vystřídám tři až čtyři sporty. Každý nejvíce piluje svou nejslabší disciplínu. Obecně ale platí, že se nejčastěji trénují fyzické disciplíny, protože právě při nich se rychle projeví, když povolíte. Pokud už se člověk jednou naučí technické disciplíny (střelba, šerm a jízda na koni) a má k nim určité předpoklady, trénují se o něco méně. Takže když to shrnu, za týden šestkrát běhám, pětkrát plavu, asi třikrát střílím, dvakrát šermuji a dvakrát týdně jezdím na koni. K tomu ještě aspoň třikrát týdně chodím do posilovny. Je to poměrně časově náročné, takže občas závidím atletům, když je vidím, jak přijdou na ovál, dlouho se rozcvičují, protahují a popovídají si, než začnou hlavní část tréninku. To my už musíme mít po běhu, abychom stihli bazén... Ale zase to není monotónní.
To musíte dojíždět na trénink na pět míst?
Naštěstí ne, plavání, běh i střelbu trénuji v Praze na stadionu na Julisce, šermovat jezdím do Vršovic a do Letňan a za koníčky dojíždíme dvakrát týdně do Poděbrad. Je to sice dál, ale máme tam dobré zázemí.
A na každou disciplínu máte jiného trenéra?
Ne, i když v některých zemích to tak funguje. Mě trénuje Jakub Kučera, pouze na koně mám dalšího trenéra v Poděbradech. Osobně si myslím, že je výhoda mít jednoho trenéra, který koordinuje celý trénink a ví, že když jsem dneska měla náročný běh, tak musím trošku ubrat při plavání, aby byly síly vyrovnané. U pětiboje je hodně důležité správně propočítat tréninkovou zátěž na jednotlivé disciplíny. Protože pokud se například díky intenzivnímu tréninku chcete hodně zlepšit v běhu, většinou se to projeví zhoršením třeba v plavání nebo šermu.
Musíte mít spoustu sportovního vybavení – plavky moc místa nezaberou, ale co jezdecká a šermířská výbava? Kolik zavazadel s sebou vozíte?
Tahám s sebou tak 35 kg výbavy. Proto jsem nejradši, když cestujeme autem. V letadle je to horší, přece jenom nadváha se prodraží, takže se musíme omezovat. Vždycky mám jednu podlouhlou tašku, kam dám kufřík se vzduchovou pistolí, k tomu střelecké boty. Vypadají trošku jako skejťácké, mají plochou podrážku pro udržení stability a váží asi tři kila. Ale nejtěžší vybavení je na šerm. Patří k němu maska a vozím s sebou minimálně tři kordy. Taky ten mundúr a boty. Nejméně místa samozřejmě zabírají věci na plavání – plavky, brýle, žabky a ručník, zato na koně musím mít vysoké jezdecké boty, přilbu, sako a rajtky. Na běh vozím tak troje boty, protože člověk nikdy neví, jestli se poběží v terénu nebo na asfaltu. Takže když to tak sečtu, vezu vždycky minimálně sedm párů bot.
Z toho, co jste vyjmenovala, usuzuji, že pětiboj není náročný jen časově, ale asi i finančně.
Ano, a nejen to, ve vrcholové fázi se dá dost těžko skloubit s prací. To je také jeden z důvodů, proč zůstávají jen ti nejlepší pětibojaři a pětibojařky.
Jak probíhají závody? V jakém časovém intervalu?
Všechny disciplíny se odehrávají v jeden den. Začíná se kolem osmé ráno střelbou, následuje šerm, pak plavání, jízda na koni a běh. Právě před začátkem střelby je důležité umět se koncentrovat, zklidnit se, správně dýchat, vytěsnit všechny další myšlenky. Naopak u šermu se z toho poklidného rozpoložení musíte dokázat nabudit, aby byl váš výkon plný energie, protože v šermu je kromě techniky důležitá především rychlost. Toho lze dosáhnout například švihovými cviky. Pak jdeme plavat 200 metrů, následuje jízda na koni. Půl hodiny poté, co dojede poslední, začíná běh na tři kilometry. Poslední dobou už bývá vše na jednom sportovišti, což je výhoda, dříve se často přejíždělo na různá místa.
Psychicky náročná je asi i jízda na koni.
To jistě. Koně si losujeme. Každý z nich je jiný, jako člověk. Velkou roli hraje empatie. Před závodem máme dvacet minut na seznámení s vylosovaným koněm a možnost skočit si pět překážek. Snažím se zjistit, jaký kůň je, jak reaguje na určité pobídky. Za tuto krátkou dobu nemůžu koně učit něco nového, proto se musím přizpůsobit jeho návykům, aby společně se mnou podal co nejlepší výkon.
Prý vás jeden kůň kousl...
No, to je pravda, jedna kobylka mě trošku kousla do zadku, když jsem jí čistila kopyto. Ale to byla výjimka, málokdy se setkáte se zlým koněm. Oni jsou spíš jako děti, zkouší to na vás, a jakmile jim něco povolíte, přestanou poslouchat a dělají si, co chtějí.
Myslíte si, že v zahraničí mají pětibojaři pro trénink lepší podmínky než u nás?
Naopak, jsem přesvědčená, že my máme v posledních letech jedny z nejlepších podmínek pro trénink, hlavně díky Dukle, která nám poskytuje výborné zázemí. Proto k nám také jezdí na soustředění i spousta cizinců.
Kdo vám nejvíc pomohl ve vašich začátcích?
Měla jsem to štěstí, že mým trenérem byl Karel Bártů, dnes už dvaadevadesátiletý pán a legenda českého moderního pětiboje. Při tréninku byl dost přísný, ale pak za mnou třeba přišel a řekl: „Dneska jsem to trochu přehnal, viď?“ Je to moc milý pán a právě on mi dal ty nejlepší základy, především v šermu, jízdě na koni i ve střelbě. Určitě i díky němu jsem teď v pětiboji tam, kde jsem.
Dá se vůbec takhle náročný sport skloubit s normálním životem, partnerským vztahem, rodinou?
Od 13 let vrcholově sportuji, proto je pro mě tento způsob života normální. Samozřejmě se dá stíhat i to ostatní, ale člověk musí dělat kompromisy. Vzhledem k tomu, že v moderním pětiboji jsou důležité zkušenosti, které sportovec získává s věkem, objevují se ve startovním poli také pětibojařky – maminky.
Jak byste si představovala svůj život za pár let, až se rozhodnete skončit se závoděním?
Po ukončení závodní kariéry bych ráda založila rodinu. Bude to určitě velká změna, ale i na toto období se těším. Nedovedu si však představit, že bych sport úplně opustila.
Jaká práce by vás zajímala?
Chtěla bych nějakým způsobem v praxi navázat na studium sportovního managementu. Ráda bych také předávala své sportovní zkušenosti mladším generacím. Netroufám si ale zatím říct, zdali by to mělo být profesně.
O moderním pětiboji
Traduje se, že moderní pětiboj vznikl podle jedné legendy, kdy voják musel za války doručit zprávu. Nejdříve jel na koni, pak musel šermovat s nepřáteli, přeplavat řeku, doběhnout a prostřílet se k cíli, aby zprávu doručil.
Dnešní moderní pětiboj se skládá z pěti různých disciplín – střelby, šermu kordem, plavání, jízdy na koni a běhu. Tyto disciplíny dokonale prověří jak technickou, tak i fyzickou připravenost závodníka. Ve střelbě se střílí ze vzduchové pistole na terč ze vzdálenosti 10 m. V šermu soutěž probíhá systémem „každý s každým“. Plavání obsahuje 200 m volným způsobem. V jízdě na koni se jedná o parkurové skákání s 12 překážkami a na konec je zařazen přespolní běh na 3000 m. Od roku 1912 je tradičním olympijským sportem.
Lucie Grolichová
Narodila se 26. ledna 1978 v Praze. Vystudovala FTVS UK, obor sportovní management. Modernímu pětiboji se věnuje od 13 let. Mezi její největší sportovní úspěchy patří první místo na SP Moskva (2006), první místo na MS Palo Alto (USA, 2002) nebo čtvrté místo na SP Madrid (2008). Na olympiádě v Pekingu skončila na 16. místě.
Text: Jana Vaňátková, Foto: Filip Habart
| Komentáře |
|
|
|||||||||
|
|||||||||
