Stezkami starých Mayů
Nabijte se energií v zemi jaguářího lidu
Řada lidí cestuje do Mexika za „exotickou dovolenou“, aby pak strávila týden nebo dva v hotelovém rezortu s ponižující barevnou páskou na ruce označující, na kterou pláž mohou vstoupit a pod kterou palmu si mohou lehnout.
Že se o jejich luxusní a maximálně pohodlný pobyt starají z velké části potomci slavné mayské civilizace, většinu hotelových hostí ani nenapadne. My vám na rozdíl od hotelového programu nabídneme cestu nezávislou, dobrodružnou a plnou zážitků.
Mayské ruiny na karibském pobřeží
Karibské pláže jsou nádherné. Proto by i pro nezávislé cestovatelky byl hřích se u nich alespoň chvilku nezdržet. Koupání při západu slunce, procházky po sněhově bílých písčitých plážích... To všechno si můžete vychutnat, a přitom být jen několik desítek metrů do míst, kde Mayové před staletími žili.
Sedmdesát kilometrů jižně od Cancúnu na karibském pobřeží se hrdě tyčí na útesech ruiny města Tulúm. A právě jeho poloha dělá z tohoto místa ojedinělou atrakci – ostatní mayské památky totiž leží ve vnitrozemí a řada z nich je dodnes dokonce ukryta v pralese.
Přístavní město, respektive pevnost Tulúm obklopovaly v době největšího rozmachu od 13. do 16. století ze tří stran několik metrů vysoké robustní hradby. Poslední přirozenou obranu Tulúmu tvořily skalní stěny ve směru do moře. Podle dostupných informací opustili původní obyvatelé Tulúm asi 75 let poté, co Mexiko začali dobývat Španělé. I to bylo samo o sobě zvláštní, protože řada mayských měst byla bez života dávno před španělským příchodem. Torza starých indiánských obydlí dnes hrdě hlídají už jen leguáni. A když budete mít korzování zpustlým městem dost, zkrátka se po dřevěném schodišti spustíte na pláž a prohlídku tulúmských ruin si zpříjemníte koupáním. A když se pak večer půjdete projít po pláži z nedalekého kempu, nezapomeňte si ve svém bungalovu fotoaparát. Tulúmská věž proti ztemnělé obloze po západu slunce vypadá opravdu tajuplně.
Nový div světa
Abyste poznali další mayské památky, budete se muset definitivně otočit zády k moři a vydat se do vnitrozemí. Poloostrov Yucatán je přímo posetý starobylými mayskými městy různé velikosti a významu.
Nejnádhernější je jistě komplex Chichen Itzá, který se v roce 2007 dostal dokonce mezi sedm nových divů světa. Uprostřed tohoto zaniklého města stojí krásná pyramida zasvěcená bohu slunce a nebes Kukulkánovi. Má čtvercový půdorys, k vrcholu vede z každé strany schodiště. Hlavní schodiště je lemováno kamennými hady s obrovskými hlavami u země. V den jarní rovnodennosti zde dochází k úchvatnému jevu, kdy hra slunce a stínu způsobí optický klam, který vypadá, jako by se hadi plazili směrem dolů.
Tento uchvacující jev je jedním z nejefektnějších důkazů mayské znalosti astronomie. Pokud jej chcete uzřít na vlastní oči, je třeba si předem rezervovat vstupenku a je třeba počítat s tím, že na úkaz se s vámi bude dívat několik tisíc dalších zvědavců, které tato pozoruhodnost přiláká většinou z celého světa.
Mayové se ale zřejmě zabývali i mnohem méně mírumilovnými činnostmi než propočty geniálního kalendáře. O tom svědčí výzdoba dalších staveb v tomto archeologickém areálu – hlavy na kůlech, lidské lebky, jaguáři nebo orli svírající lidská srdce. Zamíříte-li na „juego de pelota“ neboli hřiště na pelotu, nečekejte žádné příjemné místo pro aktivní odpočinek. Přestože přesná pravidla této zjevně oblíbené míčové hry se nedochovala, je jisté, že při ní šlo o život. Hřiště má také neuvěřitelnou akustiku. Na více než sto metrů vzdáleném druhém konci hřiště je i tichý rozhovor zcela srozumitelný.
Ať už vás do areálu Chichen Itzá přiláká cokoli, pravděpodobně nejvýhodnější pro vás bude ubytovat se v některém z hotýlků či privátních hostelů v malém městečku Piste. Co však můžeme doporučit v každém případě, je navštívit mayský komplex brzy ráno – brány areálu se otevírají již v osm hodin ráno. Zčásti tak uniknete pekelnému slunci a také návalu turistů, kteří na Chichen Itzá přijíždějí kolem jedenácté hodiny desítkami autobusů.
Kolem poledne začíná být teplota a vlhkost vzduchu na Chichen Itzá neúnosná. Vy si ale nemusíte zoufat, že vaše nové plavky kvůli stovkám kilometrů, jež vás dělí od pobřeží, zahálejí v batohu. V okolí je spousta míst zvaných „cenotes“. Jsou to přírodní studny, jeskyně s křišťálově modrou vodou. Každá z nich je unikátním přírodním uměleckým dílem.
Hlouběji do pralesa
Čím více se vzdálíte od pobřeží, tím hlouběji jste v pralese a tím méně turistů potkáte. Oslňující je starobylé město Palenque, perla mayské kultury obklopená hustým pralesem. Obrovský palácový komplex zdobený nádhernými reliéfními stélami byl objeven v roce 1773.
Na jedné náhrobní desce v tzv. Chrámu nápisů (Templo de las Inscriptiones) se zde nachází reliéf, který je díky Erichu von Dänikenovi také nazýván „astronaut“. Neúnavný ufolog v tomto reliéfu viděl postavu jezdce na kosmickém motocyklu a tedy důkaz, že Mayové měli styky i s mimozemskými civilizacemi. Reliéf byl ukryt v hrobce objevené pod jednou z desek podlahy chrámu. Archeologové zde objevili zasypané schodiště, které z vrcholku pyramidy vedlo do hloubky 24 metrů, tedy pod její základy. Podle rozluštěných nápisů patřil hrob vládci Pacalovi, který nastoupil na trůn ve dvanácti letech a zemřel roku 683 n. l. jako osmdesátiletý. V rozporu s touto informací je ovšem fakt, že nalezená kostra patřila muži zhruba čtyřicetiletému. Ať už je pravda jakákoliv, jisté je, že Mayové nebyli žádní hlupáci. Naopak jejich stavby jsou dodnes opředeny řadou otázek, se kterými si lámou hlavy vědci po celém světě.
Uprostřed pralesa byla v minulosti postavena také další mayská památka Bonampak. Tamní lakandonští indiáni v několika vesničkách ještě vedou tradiční život. Z těchto vesnic se můžete domorodým průvodcem nechat dovést k Bonampaku.
Je to dobrodružná výprava se vším všudy. Hustým pralesem se prosekáváte za ranního kuropění po noci strávené ve vesnici až ke starému mayskému městu. A pak romantika končí vystavením účtu za tuto atrakci.
Na druhou stranu se můžete dostat na začátek jediné asfaltové cesty, která k chrámovému komplexu vede. Sem vás za pár korun přiveze tzv. colectivo, tedy malý mikrobus pro osm až deset lidí, v němž ovšem vždy jede nejméně dvojnásobek cestujících. A pak zase nastoupí lakandonští indiáni, tentokrát z 21. století. Jiný než „lakandonský“ taxík totiž k Bonampaku nejede a tak i za cestu starým mercedesem nechutně vyzdobeným disneyovskými postavičkami zaplatíte poměrně dost peněz. Odměnou vám však bude úsměv pravého indiána s orlím nosem v riflové bundě, kterého zdobí zlatý zub.
Nejúchvatnější je ovšem město Yachillán. Dostat se tam lze pouze loďkou po řece. Na břehu si můžete najmout převozníka a užít si asi hodinovou plavbu po řece. Pyramidy a chrámy jsou úplně zarostlé pralesem a dojem je opravdu magický. Obrovské stromy, temné rozvaliny… a na vrcholu kopce, který je vlastně jen přírodou pohlcená pyramida, se překvapivě vynoří socha na trůně sedícího boha nebo vládce v nadživotní velikosti. Okolo neslyšíte žádné zvuky, které znáte z civilizace, jen tajemný hukot pralesního světa. Vyrazíte-li brzy ráno, budete si připadat jako objevitelé.
Text a foto: Tomáš Hájek
| Komentáře |
|
