Žena za volantem: postrach, nebo profík?
„Víte, co je auto bez řidiče? Vůz, který řídí žena!“ praví se posměšně v jednom vtipu. Že vás to uráží? Ani se nedivím. Mnohé ženy řidičky totiž dnes strčí své mužské protějšky do kapsy. Jsou vyježděné, zkušené a ve srovnání s dobou, kdy podobné vtipy vznikaly, mnohem sebevědomější. Jenže – i to má svá úskalí…
Překonat nejistotu
Helena si udělala řidičák ve dvaceti, i když už tehdy tušila, že z ní dobrá řidička patrně nebude, a řízení ji ani moc nebavilo. Krátce poté, co dostala „papíry“, málem srazila cyklistu, a potom už za volant nesedla. Dnes je o patnáct let starší, bydlí deset kilometrů za Prahou a své dvě děti potřebuje vozit na kroužky a do školy. „Zpočátku jsem s dětmi jezdila autobusem, ale to bylo hodně časově náročné. Nezbylo mi, než se nechat zapsat na kondiční jízdy. Netroufla bych si učit se řídit za pochodu, se dvěma malými dětmi na zadním sedadle,“ říká Helena. Obrátila se tedy na autoškolu v místě bydliště. „Za těch patnáct let, kdy jsem neřídila, jsem toho hodně zapomněla. Potřebovala jsem si všechno znovu zautomatizovat – od startování přes řazení až k překonání strachu z protijedoucích aut,“ vysvětluje Helena a pokračuje: „S panem učitelem jsme si ale moc nesedli. Byla jsem za volantem hodně nervózní a on mě ještě více stresoval. Našich osm kondičních jízd skončilo tím, že jsem projela kruhový objezd v protisměru,“ směje se dnes Helena. Po téhle zkušenosti se rozhodla, že bude jednodušší pořídit si auto s automatickou převodovkou. Objednala si kondiční jízdy u jiné autoškoly a po absolvování pěti jízd sedla za volant. Helena přiznává, že i když je už dnes schopná odvézt děti, kam je třeba, stále jezdí raději trasami, které zná a má najeté. Pořád má problémy s orientací a s rychlými reakcemi, nerada couvá a parkuje jen tam, kde má pro manévrování s vozem dost prostoru. „Když mám jet někam poprvé, raději požádám manžela a trasu si projedu nejprve s ním.“
Odborník, nebo manžel?
Helena měla štěstí, že manžel jí byl při oprašování řidičských dovedností oporou, jezdil s ní, i když dělala chyby, ale věděl, že sám ji znovu řídit nenaučí, a tak to raději přenechal odborníkům. „Dobře udělal,“ přitakává Oldřich Krejčí z autoškoly v pražských Holešovicích. „Když se ženám za volantem nedaří, muži většinou znervózní, a situace často končí hádkou, která bezpečnosti provozu rozhodně neprospívá. Kondiční jízdy jsou v takovém případě tím nejlepším řešením. Na příkladu Heleny však vidíte, že i mezi autoškolami a učiteli jsou rozdíly. Pokud má klientka strach sednout za volant, protože už neví, k čemu jsou jaké pedály a jak se řadí, jdeme v naší autoškole nejprve na trenažér a teprve poté do auta. Začínáme v mírném provozu nebo na cvičišti jednoduchými úkony, jako je řazení nebo zastavení. Klientkám, které se chtějí vrátit po nějaké době za volant, doporučujeme zpravidla pět hodin, v průměru si ale raději zaplatí 8–10 lekcí,“ říká Oldřich Krejčí. Ceny za kondiční jízdy se v jednotlivých autoškolách liší, jedna lekce vás přijde na 200 až 500 korun.
Vyjezděte se!
Helenin příběh není výjimkou. Žen, které získají řidičák a pak nejezdí, je bohužel hodně. „Moje rada je jednoznačná: když dostanete řidičák, jezděte! Sedejte za volant pravidelně a trénujte. Každý, a je jedno, zda je to muž, nebo žena, se musí vyjezdit,“ apeluje na čerstvé držitele řidičského oprávnění Oldřich Krejčí. Mnoho lidí si dnes dělá řidičák hned v osmnácti. Problém je však v tom, že drtivá většina z nich nemá v tomto věku auto. „Tady velmi záleží na pomoci rodiny. Ideální je, když vám auto půjčují rodiče a jeden z nich na vás ještě při jízdě zpočátku dohlíží. I když to mladému řidiči nemusí být právě po chuti, časem pochopí, že to bylo dobře,“ říká zkušený pedagog z autoškoly. Také muži, pokud chtějí, aby jejich žena dobře a bezpečně řídila, by měli svou ženu více pouštět za volant. „Já manželce nabízím, aby řídila pokaždé, když někam společně jedeme. Čím více bude jezdit, tím lépe pro ni. Kdykoli totiž může přijít chvíle, kdy bude muset sednout sama za volant, a pokud nebude vyježděná, bude se zbytečně stresovat. Jízdu třeba zvládne, ale když pojede příliš opatrně a bude se bát, stane se nebezpečnou pro své okolí.“
Jsou ženy sebevědomé?
„Neřekl bych, že ženy mají strach řídit. Podle mě jde hlavně o to zautomatizovat si všechny úkony, které potřebují ke zvládnutí vozidla. Pokud automaticky startujete, řadíte, brzdíte, pak máte čas věnovat se provozu a jako řidička byste neměla nic přehlédnout.“ Počet řidiček vzrostl od roku 1975 zhruba pětinásobně. „Myslím, že ženy jsou rozhodně dravější než před třiceti lety. Mnohé z nich jezdí denně, mají zkušenosti a nenechají si nic líbit. Styl a rychlost jízdy přizpůsobují ostatním.“ Také podle dr. Karla Havlíka, který se věnuje dopravní psychologii, jsou dnes ženy za volantem sebevědomější. Bohužel domněnka, že dámy se v řízení vozidel od pánů liší zejména bezpečnější jízdou, už podle něj neplatí. Dokládají to dílčí statistická data a závěry orientačního výzkumu dopravního chování dnešních motoristek, které uskutečnilo Centrum psychologie práce pro jihozápadní Čechy. „Na silnicích Plzeňského, Karlovarského a Jihočeského kraje jsme sledovali řidičky v sedmdesáti vozidlech v průměru na dvaceti kilometrech společné cesty. Každou jsme nechali předjet a s přiměřeným odstupem jsme zaznamenávali styl její jízdy, přibližnou rychlost a případné porušování předpisů.“ Přestože si výsledky náhodného pozorování nečiní podle dr. Havlíka nárok na úplnost a objektivitu a představují jen výsek dopravního chování dnešních motoristek – amatérek za volantem, mohou naznačovat, že zejména řidičky mladších ročníků (tedy ve věku 20–30 let) se umějí svižně adaptovat v uvolněnějším režimu na českých komunikacích. Mnohé se propadly do role opačného pohlaví. Necelá polovina žen předváděla při jízdě autem vlastnosti a sklony příznačné pro problémové řidiče – agresivitu, riskování, nerespektování autority, netoleranci, neodpovědnost a netrpělivost, manifestovanou mimo jiné nedodržováním předpisů, napomínáním vpředu jedoucího řidiče blikáním světly, zlobnými gesty a troubením. Mnohé z nich také podle dr. Havlíka za volantem soutěžily. „Sklon k závodění při běžném provozu měly zejména řidičky moderních sportovních a robustních terénních vozidel s odolnou konstrukcí, masivními pneumatikami a prudkou akcelerací.“
Jsme agresivní i slušné
Z výzkumu dr. Havlíka, uskutečněném v letech 2006–2008, tedy vyplynulo, že dnešní řidičky se na silnici projevují samostatněji a sebevědoměji v porovnání s řidičkami z poloviny sedmdesátých let minulého století. Nejenže jich jezdí podstatně víc než dříve a ujedou větší počet kilometrů, ale jsou v průměru také mladší. Zatímco před třiceti lety převažovaly řidičky ve věku mezi 25 až 35 lety, dnes je za volantem více žen, které mají 20 až 30 let. Zároveň ale platí, že přibližně 60 procent řidiček se snaží dodržovat pravidla silničního provozu a jezdí v souladu se zásadami defenzivní jízdy – tj. stále sledují podstatné podněty na komunikaci, přiměřeně hodnotí dopravní situaci, dodržují předepsanou i doporučenou rychlost a předjíždí s rozmyslem. Styl jejich jízdy je také více tolerantní a ukázalo se, že často myslí i na druhé – upozorňují například bliknutím řidiče, kteří zapomněli svítit.
Řídí ženy bezpečněji? Aneb statistika věda je...
Hlavními příčinami nehod řidiček v uplynulých dvaceti letech je nesprávný způsob jízdy a nedání přednosti v jízdě, v poslední době se však podle statistik často bourá také kvůli nepřiměřené rychlosti a nedodržení bezpečné vzdálenosti. Ale to, zda jezdí bezpečněji muži, nebo ženy, se jednoznačně říct nedá, protože čísla jsou zavádějící. V druhé polovině loňského roku zavinily ženy 12 000 nehod, zatímco muži 67 000. Háček je ale v tom, že nevíme, kolik mužů a žen, kteří vlastní řidičský průkaz, ve skutečnosti řídí. Existuje totiž hodně lidí, kteří sice řidičák mají, ale nejezdí. Ministerstvo dopravy České republiky registrovalo v roce 2007 celkem 2 736 273 řidiček a 4 606 373 řidičů. Určitě tedy lze tvrdit, že na silnicích se pohybuje mnohem více řidičů a že mají více najetých kilometrů. Proto není divu, že zavinili vloni více dopravních nehod.
Ani to, v čem ženy a muži za volantem nejčastěji chybují, respektive pro co nemají předpoklady, nelze jednoznačně určit, protože každý člověk je individualita. Podle Oldřicha Krejčího mají ženy za volantem trochu horší odhad. „Muž přece jen lépe odhadne rychlost vozidla, ale i vzdálenost. I parkování, se kterým mívají ženy občas problémy, je záležitostí odhadu. Muž dokáže lépe rozpoznat, jak je auto velké a zda se do mezery vejde.“ Žena podle něj potřebuje větší prostor k manipulaci a přemýšlí více prakticky – třeba nad tím, aby se při vystupování z auta nezašpinila.
Text: Andrea Skalická
Foto: Profimedia.cz
| Komentáře |
|
